Nejvýznamnější památky

Dominantou Popovic je Kostel Panny Marie, který byl vybudován teprve v roce 1913, potom zbourán a znovu vystavěn v roce 1939. Gotický zvon ve věži (1508) se do obce dostal v roce 1948 jako náhrada za zvon rekvírovaný zabraný v době druhé světové války. Jedná se o druhý nejstarší dochovaný zvon na Uherskohradišťsku. V kostele jsou vystaveny hodnotné lidové jesličky, zpracováním a dekorativní stavbou výjimečná rukodělná práce z dílny Antonína Potomáka. K dalším pamětihodnostem obce patří Poklona sv. Jana Nepomuckého z 18. století. Zajímavé exponáty z dřívější výbavy domácností obsahuje rodinné Potomákovo muzeum otevřené v roce 1959. Nejcennější je však sbírka krojů z národopisné z oblasti Kunovicka.

Slovní popis polohy obce

Obec Popovice leží v mírně zvlněné krajině jihozápadního okraje Vizovických vrchů na výrazném návrší, asi 5 km západně od města Uherské Hradiště.

Stručná historie obce

Z dosažitelných historických dokumentů vyplývá, že první písemnosti o Popovicích jsou datovány roku 1220. Původně se rozeznávaly dvojí Popovice, Dolní a Horní, které jsou dnešní Popovice. Podle falza z roku 1247 daroval kníže Oldřich Korutanský velehradskému klášteru kapli Panny Marie v Popovicích na hoře u Kunovic. Popovice byly součástí velehradského kláštera. V roce 1437 držel klášterní ves v zástavě Burian z Vlčnova. Doby útrap dolehly na obec v 17. a na počátku 18. století při vpádech z Uher. V roce 1669 byla celá obec vypálena, v roce 1683 částečně. Podle lánového rejstříku v roce 1669 v obci bylo 10 lánů, 42 osídlených domů a 45 měřic vinohradů. Podle urbáře v r. 1678 vlastnilo město ve vsi chrásty zvané Bukovina a Široká lesík zvaný Janů. Podle olomoucké matriky bylo v obci v polovině 18. století 406 dospělých a 96 dětí česky mluvících. V obci býval větrný mlýn, tradici mělo vinařství a také ovocnářství. V roce 1794 přešla vrchnostenská hospoda do soukromého vlastnictví. Současně v letech 1793-1810 bylo popovické polesí rozděleno mezi sedláky, vykáceno a přeměněno na pole. Obec utrpěla v roce 1866 průchody pruských vojsk a následnou cholerou, při které zemřelo 31 osob. Oživení obce nastalo vybudováním Vlárské dráhy v roce 1888 a zřízením zastávky v místě. Menší pálenice byla po roce 1948 znárodněna. Spořitelní a záloženský spolek v Popovicích byl založen v r. 1928 a k němu byla přidružena obec Podolí. Farou obec původně náležela do Sadů (Derfle), místní fara byla zřízena v r. 1913. Farní kostel Panny Marie Růžencové byl vybudován v r. 1913, jeho zajímavostí jsou lidově umělecké jesličky. Školou obec původně náležela do Sadů. Zřízena v místě byla až v druhé polovině 18. století, školní budova stojí od roku 1828. Měšťanskou školu navštěvovali místí žáci v Kunovicích od roku 1913. Při obecní škole byla po roce 1920 otevřena pokračovací škola živnostenská. Kulturu na dědině šířil spolek Divadelních ochotníků Morava od roku 1948. Kronika obce byla zavedena v roce 1932, kdy byl okresním školním inspektorem Václav Sehnal, starostou obce Jan Potomák a řídícím učitelem Oldřich Šulc, který byl rovněž prvním pisatelem kroniky. Obecní pečeť tvoří hrozen s dvěma listy, nad štítem letopočet 1698 a na každé straně štítku kvítek: PE.OB.DIEI.POPOWICZE.

Kultura a tradice

Slovácké hody s právem v Popovicích se konají vždy první říjnový víkend. V sobotu se chasa sejde u horního kříže a za vyhrávání muziky obchází domy předem zvolených stárků a stárkyň a žádá oficiálně rodiče o dovolení. Celý průvod v čele se stárky jde požádat na obecní úřad o hodové právo. Starosta obce chase právo předá společně s ponaučením, jak se mají chovat a také jak právo chránit a na zábavě si udržet pořádek. Poté se všichni přemístí do kulturního domu, kde probíhá až do časných ranních hodin hodová zábava. Součástí večerního programu je sólo pro stárky a jejich rodiče, různé taneční hry, ale hlavně hodové pásmo, které chasa nacvičuje dlouho dopředu. V neděli se chasa v krojích účastní sváteční mše a odpoledne se už ve volnějším stylu koná vození berana. Při něm chasa obchází opět s muzikou celou vesnici a zve všechny občany na hodové dozvuky, které se většinou konají za dva týdny. Dozvuky jsou ve znamení převleků - děvčata přijdou převlečená za chlapce a chlapci v ženských krojích nebo plesových šatech. Pro místní občany jsou hody velkým svátkem, pro návštěvníky kulturním zážitkem.

Přírodní zajímavosti

Popovice leží na území přírodního parku Prakšická vrchovina. Na katastru obce se nachází cenný neregulovaný úsek koryta řeky Olšavy, chráněný jako přírodní památka Olšava.

Možnosti trávení dovolené

Obcí s tisícovkou stálých obyvatel prochází Uherskohradišťská vinařská cyklostezka. Místní Potomákovo muzeum lidových krojů představuje mj. kompletní sbírku krojové výbavy mikroregionu Dolní Poolšaví, která má nadregionální význam a na území republiky se podobná kolekce nenajde. Ve vánoční době je lákadlem pohyblivý, ručně vyrobený betlém umístěný v kostele Panny Marie Růžencové.

Místní pověsti

Studánka u kapličky P. M. Růžencové Trať Kříb, obec Popovice

Tato pověst není historicky doložená a uchovala se pouze v ústním podání. Od našich předků se dovídáme, že v obci Popovice pracovala u sedláka jedna děvečka. Když byla toho roku v Žarošicích pouť, šla na ni spolu s ostatními. Stalo se, že na té pouti ztratila růženec, kterým si vyprošovala přímluvy P. M. Žarošické. Když to zjistila, byla z toho velmi nešťastná a celou cestu domů s ní nebyla žádná řeč. Od pouti už uběhlo několik týdnů, když jí ve snu poradil hlas, aby šla na Kříb, že v dolíku, který tam kopytem vyhrabal kůň, najde svůj růženec. Je třeba dodat, že trať Kříb je ve svažitém terénu a když koně při svážení sena museli jet do kopce, stávalo se, že když zabrali, vyhrábli v zemi kopytem prohlubeň. Když se ráno děvečka probudila, rozpomněla se na svůj sen a běžela hledat ztracený růženec. Tak se i stalo. Růženec ležel v dolíku, který udělal kůň. Jak růženec zvedla ze země, z dolíku začala vytékat voda, jejíž pramen na místě vyplavil růženec. Vytékajíci voda vytvořila malý potůček, který se vlévá do blízkého potoka "Olšovce". Vznikla zde studánka, jejíž voda měla léčivé účinky, a takto byla místními obyvateli s důvěrou využívána. Matka sem chodila prát oblečení svých dětí, které se brzo uzdravily. Zanedlouho byla na tomto místě postavena kaplička, která byla zasvěcena P. M. Růžencové. Tato zpráva se rozlehla i po blízkém okolí a vzniklo zde mimo jiné i místo, kde se setkávali věřící lidé, aby si modlitbou vyprošovali u Panny Marie pomoc v nejrůznějších životních situacích. Duchovní význam studánky se zachoval až do dnešních dnů. Je stále navštěvována lidmi a její chladná voda ze studánky ja zdrojem občerstvení nejen pro poutníky, ale i pro všechny, kteří okolo ni v parném létě procházejí. Trať Kříb je totiž vyhledávaným místem k procházkám i odpočinku pro dospělé i děti. Jistě k tomu přispívá klid a ticho v tomto nádherném koutě přírody, kterému dominuje právě tato kaplička a studánka se svým životodárným pramenem dobré vody. Studánka je také hodně navštěvována o Velikonocích, kdy se ráno na Velký pátek přicházejí místní obyvatelé modlit růženec a chodívají si sem nabrat vody. Kaplička, která je postavena hned vedle studánky, tam stojí asi od 1. poloviny 19. století. V roce 1970 byla obcí provedena její obnova. Přes sklo a mříže můžeme vidět sochu P. Marie Růžencové. V jarních a letních dnech je kaplička zevnitř i zvenku krásně nazdobena žívými květinami, přes zimu květinami umělými.