Expozice / prohlídková trasa

Stálá expozice je zaměřena na stavebně historický vývoj památky od 13. do 18. století. V návaznosti na genealogii rodů držitelů Buchlova a tomu odpovídající vývoj bytové kultury (15. - 19. stol.). Přírodovědné a egyptologické sbírky. Prohlídka je ukončena návštěvou rozhledny, odkud je za příznivého počasí daleký výhled do Dolnomoravského úvalu. Ve Zbrojnici U Andělky je umístěna prodejní výstava kopií historických zbraní a zbroje.

Při návštěvě hradu je možné navštívit i 700 m vzdálenou kapli sv. Barbory - rodinnou hrobku předposledních a posledních majitelů panství.

Zde jsou umístěny expozice Arnošt Hrabal - básník lesa - grafika, a historická expozice k pohřbům v hrobce.

Hrad Buchlov leží na vrcholu kopce 2 km severovýchodně od silnice spojující Bučovice s Uherským Hradištěm, 5 km od obce Buchlovice.

Hrad byl založen českým králem jako strategicky obranná pevnost a správní středisko se soudní pravomocí, tzv. loveckým právem. První zmínka o hradu pochází z roku 1300, jádro vnitřního hradu je ale starší. Jeho patrně nejstarší část představují hranolové věže a obytný palác s prostorným sálem. V průběhu lucemburské éry přibyl k severní hradební zdi jednopatrový palác, který nahradil hospodářská stavení. Rozsáhlejší stavební činnost se pak odehrála v posledním desetiletí 15. století, kdy byl hrad zastaven Ctiborovi Tovačovskému z Cimburka, za nějž bylo do vnitřního hradu vestavěno při severní hradbě několik pozdně gotických místností. Západně leží rozlehlý rytířský sál či hodovní síň se samostatným vstupem z nádvoří. Renesanční úpravy hradu zahájil Jan Ždánský ze Zástřizl brzy po získání buchlovského panství. Dal zazdít průjezd v raně gotické jihovýchodní věži, takže cesta k vnitřnímu hradu byla vedena od východu předhradím a dále po schodišti na terasu k hranolové věži s hodinami, označené jeho jménem, erbem, letopočtem 1546 a heslem. Z důvodů změn válečné techniky bylo opevnění rozšířeno o nový hradební okruh s válcovou věží zv. Andělka na jižní straně hradu. Renesanční etapa se pak uzavřela za Jiřího Zikmunda Prakšického ze Zástřizl. U příležitosti své svatby dal v roce 1602 na terase vedle hodinové věže zbudovat taneční sál a mezi západní věží a pozdně gotickými síněmi zřídil spojovací prostory. Krátce před jeho smrtí došlo v roce 1613 k vyhloubení prostorného vinného sklepa ve svahu hradního kopce. Stavební dějiny hradu se pak v podstatě uzavřely na počátku vlády Petřvaldských z Petřvaldu v druhé polovině 17. století. Byla obnovena první hradní brána a při severním křídle v nádvoří vnitřního hradu byla přistavěna spojovací arkádová chodba. Za Jana Dětřicha z Petřvaldu obdržela roku 1691 dnešní podobu brána mezi prvním a druhým hradním nádvořím. Do stejné doby spadá i „dvoulodní“ trakt koníren (dnešní čekárna) na druhém nádvoří a cisterna v jeho západním koutě. Barokní úpravy hradu měly pak minimální rozsah. Projevily se pouze v několika místnostech prvního patra, kde se v kruhovém medailónu objevuje letopočet 1737 a jméno Zikmunda Karla Petřvaldského. Od počátku 18. století se těžiště stavebního dění přesunulo na buchlovický zámek. S příchodem Berchtoldů roku 1800 hrad znovu ožil a jeho původní poslání bylo rozšířeno o nové funkce, vyplývající z výjimečných vědeckých, sběratelských a muzejních zájmů posledních majitelů - v prostorách hradu vzniklo rodinné muzeum, které bylo již v polovině 19. století zpřístupněno veřejnosti. Díky jejich pochopení a přístupu Buchlov zůstal jedním z nemnoha našich hradů s původní středověkou podobou, kterou jen z menší části překryly mladší stavební etapy. V rukou Berchtoldů setrval Buchlov do roku 1945, kdy byl převeden do majetku státu. Hrad je ve správě Národního památkového ústavu, územní odborné pracoviště v Kroměříži.

Na nádvoří hradu probíhají v létě divadelní představení, koncerty či přehlídky kovářů.

Zajímavost hradu Buchlov: egyptská mumie společně s rakví z cedrového dřeva ze 3. stol. př. Kr. pocházející z Alexandrie. Na Buchlov byla přivezena v 1. pol. 19. stol. Josefem Vratislavem z Mitrovic jako svatební dar jeho sestře Ludmile provd. Berchtoldové z Uherčic. Z nápisu na rakvi bylo zjištěno, že jde o muže jménem Nefersobek – Krásný je (krokodýlí bůh) Sobek. Pocházel dle způsobu balzamování z vyšších společenských vrstev. Pravděpodobně se narodil v tzv. Perském mezidobí (28.-31. dynastie), prožil Druhou perskou okupaci a zemřel v době příchodu Alexandra Velikého do Egypta. V roce 2001 proběhla její konzervace, neboť vlivem místního klimatu se její obaly začaly rozpadat.

Pověst vztahující se k Buchlovu: pověst o tzv. “Lípě neviny". Pověst souvisí s působením soudní pravomoci “Loveckého práva” na hradě od jeho počátků až do roku 1750, kdy tato původně královská výsada byla císařovnou Marií Terezií zrušena. Pověst vypráví, že roku 1581 byl soudem odsouzen k trestu smrti za spoluúčast na pytláctví jistý Vlček, osobní zbrojnoš hradního pána Jinřicha Prakšického ze Zástřizl, který ho osobně pro tento přestupek pohnal k soudu. Vlček i na mučidlech tvrdil, že je nevinen, avšak nakonec krutému mučení podlehl a přiznal se. Po vynesení rozsudku znělo jeho poslední přání: “Na důkaz své neviny zasadím tuto malou lipku kořeny vzhůru a korunou do země a pokud se do roka ujme, má nevina bude prokázána!” Páni soudci byli tak udiveni, že nakonec vsadili Vlčka na jeden rok do vězení a čekali. Dle pověsti se lípa opravdu za rok zazelenala a Vlček byl propuštěn na svobodu.